Hinduismus zná vědu Božství sestupujícího na zem. Všechna hinduistická božstva žijí. JSOU NAŽIVU. FYZICKY. V hinduismu je chrám místem, kde Bůh žije. Hinduistické chrámy se proto ZÁKLADNĚ liší od jiných náboženských organizací. To je velmi důležitý bod, který mnohým uniká. V jiných náboženstvích jsou jejich centry místem shromáždění věřících, oltářů pro uctívání nebo v některých náboženstvích památníky či monumenty vyobrazujícími legendární postavy a události. Pro hinduisty je to živé místo, kde přebývá BOŽSTVÍ. On nebo Ona je obyvatelem místa a je s ní/m zacházeno podle toho. Například v Chidambaram je 3000 Dikshitarů (kněží), ale Puja se provádí pro 3001 lidí včetně Božstva. Božstvo je považováno za jednoho z 3001 kněží a za důvěrného člena lidské rodiny. Kdykoli se kupuje oblečení, kupuje se 3001 sad včetně sady pro samotného Pána. Proto mají všechny chrámy ložnici, kde spí Bůh. Máme pro něj i zubní kartáček a ústní vodu s mlékem z kardamomu a tak dále. V celé historii existuje dostatek evidence o tom, jak božstvo jako živá osoba přímo reaguje na oddané.
Naše tradice není založená na knize jako abrahamské tradice. Každý chrám je živoucí tradicí živého Boha, který ctí a zachovává jednu Shaku z Védy, Jednu Agamu nebo jednu Upavedu nebo jednu Upagamu. Pokud ztratíte chrám, ztratíte celou tradici – celý duchovní ekosystém a konkrétní Shaka nebo Agama nebo Upaveda nebo Upagama jsou navždy ztraceny. Mnoho tradic bylo v hinduismu ztraceno, když byly chrámy zničeny. I když budeme obnovovat chrámy, ještě to neznamená, že je vždy možné obnovit stejný ekosystém.
Sarvajnapeeta, která je peetou, do které sestoupil Adi Shankara v Kašmíru, je dnes ztracena. Nejen, že chrám a klášterní komplex jsou ztraceny, ale ekosystém osvícení, který produkoval miliony Sarvajnů (vševědoucích) v každé generaci, je ztracen. Teprve poté, co jsme byli ve Swamijiho těsné blízkosti a zažívali jeho Sarvajnathwu, začali jsme věřit, že dokonce i Sarvajnathwa je možná. Protože nezůstal žádný jiný exemplář než Swamiji coby Sarvajna, který by mohl něco o něčem odhalit. Byla by to taková radost, kdyby Sarvajnas žili mezi námi a odhalovali nám veškeré poznání v různých oblastech. Nejenže jsme ztratili Sarvajnas, ale běžní hinduisté bylo vnuceno přesvědčení, že samotný systém nikdy neexistoval a je mýtem. Naši předkové pro něj tvrdě pracovali, ale od nás byl brutálně oderván, protože jsme sami nebyli dost brutální.

Bylo to jako partyzánští vojáci útočící na univerzitu. Byli jsme civilizací univerzit a jakákoli válečná příprava byla minimální a fungovala jako bezpečnostní stráž. Multani Marhi komplex Atal Akhády, jedné z nejstarších akhad neboli nejvyšších hinduistických organizací, byl v Multanu, nacházejícím se v dnešním Pákistánu. Město mělo jeden z největších kdy postavených chrámů pro Shivu, který byl známý svou architekturou a kde se božstvo vyrobené ze zlata vznášelo ve vzduchu pomocí elektromagnetické technologie železných kamínků a magnetizované mědi v božstvu, energetizované osvíceným mistrem. Ukazovalo úžasnou znalost hinduistické civilizace v oblasti metalurgie a magnetických polí. O tomto chrámu se hovoří v řecké literatuře a píše o něm čínský cestovatel Huen-Tsang. Po zničení chrámu a přilehlého území je nyní celý ekosystém pryč as ním i velká tradice Ganapathya z osvíceného ekosystému Atal Akhada, kterou vytvořil Pán Ganesha, a skvělá věda metalurgie a magnetismu založená na zvukových vibracích. Zničení každého chrámu není nic jiného než kulturní genocida lidí, jejich živé tradice a jejich ekosystémů osvícení – sampraday.
Mnoho Shaktipeetas bylo přítomno ve všech 56 Desas (zemích) – dnešní Bangladéš, Malajsie, Indie a tak dále. Mnoho z nich bylo dnes zničeno a znovu postaveno na jiných místech, aby se skryla destrukce. Bhabanipur Shaktipeeth, v dnešním Bangladéši, byl znám jako Tarapith a byl Shaktipeet, kam dopadlo „třetí oko“ Shakti. Kolem tohoto místa se zformoval skvělý ekosystém osvícení. Nyní už tam není a všechny důkazy o něm byly zničeny, protože jsme o tu zemi přišli.
Velikost ztracených pozemků je stejná jako počet Sampraday (učednických linií) ztracených v hinduismu.
Hinduističtí králové houževnatě ochraňovali naše chrámy. Ale když jim byla království odebrána, chrámy byly zničeny a s nimi i celý ekosystém osvícení. Ve všech zeměpisných oblastech, kde hinduismus ztratil politickou kontrolu, bylo jen otázkou času, než byly chrámy zničeny, lidé zabiti a ekosystém osvícení – celá sampradaya – zmizela.

A tento jev pokračuje až dodnes. Každý týden je jedna sampradaya hinduismu rozpuštěna. Stejně jako chrám Shani Shingnapur a nyní Sabarimala. Sampradaya za sampradayou jsme demontováni a rozkládáni.
Prohlášení jako „Sanatana Hindu Dharma je věčná“, byla použita anti-hinduistickými silami k tomu, aby hinduisty uspala. Hinduismus může být věčný, ale může vymizet z geografie. Hinduismus byl ještě nedávno státním náboženstvím 56 národů. Země, jako jsou Kandhahar (Afghánistán), Sindh (Pákistán), Barma, Kambodža, Malajsie, Kerala, Tamil Nadu, Kašmír, Bangladéš a Indonésie, které byly všechny ještě nedávno hinduistickými zeměmi, o něj nyní zcela přišly. Od slavných časů, kdy bylo 56 národů, 200 států, 17000 provincií a 10000 sampradhay, které se skládaly z 85% populace, jsme v roce 2017 dospěli k situaci, kdy neexistuje ani jediný stát, který praktikuje hinduismus jako státní náboženství a který by ochraňoval zájmy hinduistů. Méně než 15% obyvatel se dnes označuje za hinduisty a ještě méně jich hinduismus praktikuje.

Bez politické legitimity hinduismus pomalu zmizí z historie. Hinduisté se musí stát Kshatriyi (bojovníky a obránci) a musí s velkou naléhavou snahou podpořit hinduistickou dharmu. Musíme se shromáždit nebo zahyneme. Buď povstaneme a zachráníme Sanatana Hindu Dharmu, nebo budete vyprávět svým vnoučatům o nějakém náboženství nazývaném hinduismus, které nám toho tolik dalo, ale teď už je zaniklé.