Online setkání – duchovního léčení přes třetí oko
Žáci Jeho Božské Svatosti Nithyanandu Paramashivam byli během programů s ním, iniciování do duchovního léčení přes třetí oko.
Tuto vyjímečnou schopnost Shakti a její účinek můžete osobně zažít.
Připravili jsme pro vás online setkání – duchovního léčení přes třetí oko
Konání se programu
KAŽDOU NEDELI od 20:00 do 21:00 hod.
PŘIHLÁSENÍ SE
Po přihlášení Vám zašleme odkaz na ZOOM místnost.
Přihlaste se včas nejpozději 1 hod. před programem, abychom vám z důvodu organizace programu mohli včas heslo na email poslat. Děkujeme
Jedná se o online program, který bude probíhat prostřednictvím aplikace ZOOM (umožňuje promítání a zároveň audio/video komunikaci účastníků, jež je obojí nezbytnou součástí programu) z pohodlí Vašeho domova. ZOOM je aplikace, kterou si budete muset stáhnout do počítače nebo telefonu, a pak před programem stačí kliknout na zoom link . Prosíme, před instalací programu se ujistěte, že Vaše zařízení má funkční kameru i mikrofon.
*Program je zdarma, ale protože jsme nezisková organizace finanční příspěvky jsou vítány.
Link s informacemi pro příspěvek: www.nithyananda-slovakia.sk/stante-sa-sponzorom
KONTAKT slovakia.shivaloka@gmail.com
Podieľanie sa účastníčky Miladky na tomto stretnutí
Ve středu 30. 5. na večerním SKENOVÁNÍ A LÉČENÍ jsem byla jediná účastnice a kromě skenování a léčení jsem zažila i působení nové Shakti ANIMA – (protože jsem dostala čas jenom pro sebe).
Je to jedna ze schopností 3.oka, do které zasvěcuje Swamiji v Indii na programu MAHASADASHIVOHAM.
Karin, která sezení vedla, navrhla, že uděláme zmenšování – použití Shakti ANIMA. Poslala mne pro metr, abych si změřila útvar na hrudi – sternu před léčením a Shakti Anima.
(Na LÉČENÍ, SKENOVÁNÍ A UKONČOVÁNÍ chodím již od února na večerní oboustranné programy na Zoom. Na hrudi a v plících mám útvary a jsem v péčí lékařů. Útvary se zmenšují!)
Já jsem si šla pro obyčejný krejčovský metr a v nejširším místě jsem si změřila útvar. Bylo to 6,2 cm.
Pak začalo léčení. Karin zazpívala mantru, všichni jsme sepjali ruce do příslušné mudry. Zavřela jsem oči. Pak jsem ucítila vpravo nahoře na tom útvaru štípání. Přemýšlela jsem, co mi to připomíná a připadlo mi to, jako by někdo nehty oštipoval okraje toho útvaru nahoře vpravo. Štípalo to dost, ale ne nesnesitelně. Na stejném místě se to opakovalo s krátkými přestávkami asi třikrát. Přemýšlela jsem, jestli je to štípání nehty, nebo něco jiného. Připomínalo mi to ještě, jakoby nějací malí trpaslíci ostrými motyčkami ukopávali okraje toho útvaru. Prostě to, s čím pracovali bylo hodně ostré.
Potom štípání přešlo dolů. Překvapilo mě, jak moc dole to bylo. Tam se to opakovalo jen jednou a bolest z toho štípání nebyla tak intenzivní. Potom se zase štípání vrátilo nahoru na pravou stranu, kde už to před tím bylo. Pak na tom místě vpravo se něco změnilo a já jsem měla pocit, jakoby to už nebyly motyčky, ale jako by to byl nějaký válec s tupými ostny. Jezdil po okrajích toho útvaru. Nebylo to bolestivé, ale bylo cítit, že se tam něco děje.
Pak jsem cítila štípání zespodu toho útvaru. Už si nepamatuji, jestli se to opakovalo jednou nebo dvakrát. Ale bylo to spíš slabší.
Potom byla nějaká přestávka, a já jsem si zase přes svoje třetí oko volala Swamijiho. Zdálo se mně, jakoby přes moje třetí oko protáhl svoji ruku a celý ten nádor chytil do ruky a zmáčkl. Nejdříve se z toho sypal písek a potom z toho tekla nějaká tekutina.
Potom zase následovalo štípání.
Ještě si pamatuji, že jsem si říkala, že to štípání cítím jakoby na okraji celého toho útvaru v hrudníku. Mohla bych ta místa namalovat a bylo to větší než jsem si kdy myslela. Pak přišel pocit, že to někdo vytahuje pryč. Přišla mi představa, jakoby někdo na hladině rybníku sbíral žabince, které jsou různě pospojované, ale netvoří souvislý útvar. Zdálo se mi, že se to musí sbírat na několikrát. Ale šlo to sebrat. Jenom ne najednou.
Pak zase štípání přešlo na pravou stanu , trochu do pravého prsu, pak vpravo až pod klíční kost , asi doprostřed klíční kosti. A pak znovu a znovu do jednoho místa vpravo nahoře, ale ne až pod klíční kostí. Opakovaně to tam někdo chtěl uštípnout nebo odříznout. Opakovalo se to několikrát . Já jsem měla pocit, že tam je něco jako hlavní žíla, která nejde přerušit a musí se to opakovat.
Pak jsem měla pocit, jakoby mi uvnitř hrudi visel nějaký útvar, který jsem i já v představě zkoušela dát pryč. Vlastně jsem chtěla použít techniku externalizace , ale pak mi přišlo, že se tak nemám do toho zapojovat.
Když bych měla popsat, jak ten útvar, který mi visel v hrudi vypadal, tak jsem ho viděla jako nějakou tmavší plachtu, kterou někdo drží za okraje. Něco takového používají hasiči. Střed plachty byl trochu prohnutý, jako by to tam bylo tlustší nebo tam byla nějaká tekutina. Měla jsem pocit, že už to není moje, že to není se mnou spojené. A tak jsem si zase přivolala Swamijiho.
Pak už nevím, co se dělo.
Když jsem se probudila, tak mi Karin řekla, že mně Swamiji operoval.
A já jsem si uvědomila, že to jsou ty pocity, které jsem během celé doby měla. Ale před tím mně to nenapadlo.
Karin také říkala, že to trvalo celou hodinu nebo dokonce víc.
Mně to nepřipadlo, že je to hodina.
Nakonec jsem si zase změřila ten útvar v nejširším místě. Bylo to 5,8cm.
Karin řekla, že jí přišla informace, že si to mám změřit ráno.
Nakonec jsme se rozloučili modlitbou.
Všem, kteří mně léčili moc děkuji – Priyi Manohari i Stance. A SWAMIMU NEJVÍC. Cítím lehkost. Dobře se mi dýchá, když se zhluboka nadechnu, tak se nerozkašlu. Všem moc děkuji.
Pociťuji obrovskou důvěru ve Swamijiho.